20. září 2021
Blížím se ke konci výzkumu a dohání mne únava. Za poslední týden jsem jsem navštívil gymnázium a mluvil s jeho ředitelkou, divil se zbytečné kontrole od policie a sledoval oslavy Dne srbské národní jednoty v hlavním městě Republiky Srpska.
Červená, modrá a bílá úplně všude
Jak poznat přechod mezi Federací Bosna a Hercegovina a Republikou Srpska? Podle vlajek. V republice jsou vyvěšené všude - na balkónech domů, na plotech i na lampách pouličního osvětlení.
Rychel se však nabízí vysvětlení.
Náhoda tomu chtěla, že do Banja Luka, hlavního města Republiky Srpska, jsme přijeli přesně v Den srbské národní jednoty, svobody a srbské vlajky. Tento svátek vznikl v roce 2020 a nedivím se, že může na Balkáně vzbuzovat nepříjemnosti. Zvlášť za válek byla totiž populární myšlenka Velikého Srbska, které by spojilo dnešní Srbsko s částmi Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Chorvatska a Kosova, kde všude žijí Srbové.
Podle Omara je ale tento počet vlajek v republice zcela normální i mimo jakékoliv svátky. Chtěl se vsadit, že v Banja Luce nenajdeme ani jednu Boseňskou. Nakonec se nám ale jednu najít podařilo. Na lodi kajakáře, který trénoval na řece.
Hlavně v republice neříkejte, že se učíte bosensky
Bosenština totiž neexistuje. Alespoň podle barmana v nejpopulárnějším baru v Modriči, který se na mne rozčílil poté, co jsem mu začal vysvětlovat, že "Govorim engleski, ali ja se učim bosanski". Nechtěně jsem tím vkročil přímo do centra nacionalistických pohledů na jazyky v zemích bývalé Jugoslávie.
Moc se v tom nevyznám, ale wiki říká, že v Černé Hoře, Chorvatsku, Srbsku a Bosně jsou sice mezi řečmi rozdíly, ale navzájem si rozumí. Lingvisticky a historicky prý ale není jasně určené, nakolik se jedná o samostatné jazyky nebo národní varianty jednoho jazyka. Většině lidí, které jsem tu potkal, je to dost jedno, ale pro někoho je tento rozdíl očividně dost důležitý.
Ve federaci zase neukazujte na prstech číslo tři
Nebo alespoň ne tak, jak jsem na to zvyklý já: palcem, ukazováčkem a prostředníčkem. Jedná se totiž o gesto spjaté se Srbskem. Za války se jím zdravili srbští vojáci a mnoho Bosňáků ho považuje za urážku.
Problémy s jazykem a jmény
Boseňská jména nedávám.
Vážně.
Například Omar má kamaráda Amara. Pak ale taky Amira. Zvlášť ženská jména mi ale dělají potíže. Všechna jsou sice nádherně zvučná, ale nevadilo by, kdyby se lišila o více než jedno písmenko. Celý první týden mi trvalo, než mi došlo, že Laila a Aila jsou dvě rozdílná jména. Pár dní zpátky se mi ale také představila Leila. A už bych se vůbec nedivil, kdybych stihl potkat i Eilu.
Bosenština obecně není pro Čecha příliš složitý jazyk. Gramatika mi přijde prakticky stejná a spousta slov má jen malou změnu. Třeba "sklenice vody" je "čašu vode". Pak se ale v minulosti musel někdo hodně nasmát, když se rozhodl význam některých slov naschvál zaměnit. Třeba naše "vpravo" se řekne "desno", když byste ale řekli "idi vpravo", všichni v Bosně půjdou rovně.
Pekárny jako fast food
Místní "pekara" mají otevřeno dlouho do noci a kromě čerstvého pečiva a sladkých a slaných dobrot, prodávají také burek (mleté maso v listovém těstě) nebo pizzu. Zkrátka spoustu věcí, ze kterých jde složit docela dobrá (a levná) večeře. Pizza z boseňských pekara je vůbec tou nejlepší pizzou, co jsem kdy jedl. Akorát nechápu, proč je přidání kečupu na hotovou pizzu tou výchozí možností. Já naopak musím přidání kečupu vždy výslovně odmítat.
Když už píšu o tradičních jídlech, tak tím dalším jsou ćevapi. Jedná se o masové tyčinky, podávané s chlebovou plackou a něčím bílým a krémovým, co je hodně dobré (Alwar? nebo tak nějak se to jmenuje). Ty pravé jsou prý jen ty ze Sarajeva. Mezi nimi a ćevapi z Mostaru jsem ale neviděl žádný rozdíl. I čevabčiči z českých hospod mi přijdou úplně stejné. To ale Omarovi a ostatním prosím neříkejte.
Další příspěvek asi už bude z ČR
Tak zatím
Michal
Den po dni - ve fotkách
Nezmeškej další příspěvek
Hned jak ho napíšu, pošle se automaticky na email. Stačí ZDE ZADAT EMAIL:
Nejnovější příspěvky
/w=1920,quality=90,fit=scale-down)
Za možnost celou cestu podniknout vděčím Univerzitě Karlově. Mockrát díky.
Text & foto Michal Ostrý