16. září 2021
S celým týmem brázdím sever Bosny. Mám za sebou druhý workshop a 10 dalších rozhovorů. Začíná se však objevovat zajímavý vzorec. Většina z aktivně participující mládeže jsou holky.
/w=1920,quality=90,fit=scale-down)
Výzkumný tým je nyní tříčlenný! Ze Srbska za mnou přijel kamarád Alexandr, který se v oblasti participace mládeže pohybuje asi ještě déle než já. Zrovna teď je vedoucím sekretariátu srbské středoškolské unie. Myslím... Dělá toho tolik, že je trochu těžké se v tom vyznat. Počkat! Ne! Další tři dny je tým dokonce čtyřčlenný. Zůstáváme ve městě Tuzla a po celou dobu nás tu provází a pomáhá s organizací místní středoškolák Archie.
Možná kvůli nám zatáhne pár hodin ve škole, ale tady v Bosně to je o dost menší problém než u nás. Navíc mají středoškoláci většinou jen 6 hodin denně. A často jsou rozděleni na dvě směny. Ranní začíná v 8, odpolední někdy... um, odpoledne. Je to docela chytré řešení nedostatku místa ve školách. Takto se v nich najednou potká menší počet studentů. I přesto mi ale rozvrh do školy Archie ukazuje se slovy: "Tuto hodinu nemáme, tuto taky ne, tuto taky ne." Důvodem je buď chybějící učitel nebo právě nedostatek učeben. Jak přesně se pak mají studenti daný předmět naučit, jsem moc nepochopil.
Budoucnost Bosny patří ženám
Jako "odměnu a poděkování za pomoc s organizací" jsme v Tuzle s Aleksem vedli workshop pro místní skupinku aktivních studentů. Nebo spíš studentek. Z asi dvaceti účastníků byl jen jeden kluk. Sdíleli jsme s nimi naše zkušenosti z dlouhých let příprav akcí pro středoškoláky. Od osobní složky - jak se neztratit ve všech těch úkolech navíc, po organizační složku - jak vypadá plán takového workshopu, jak definovat jeho cíle a jak ho zhodnotit.
Podobně jako na workshopu vypadá i můj vzorek respondentů na rozhovory. Samé holky. O aktivního kluka ve věku 17-25 tu člověk nezakopne. Stejné to je prý i na přednáškách na vysokých školách. Alespoň podle toho, co mi v rozhovorech studenty říkají. Když se jich zeptám proč tomu tak je, často se zarazí. Všimly si toho, ale nikdy je nenapadlo nad tím přemýšlet. Kluci prý stále řeší fotbal, škola je moc nezajímá a když je zvou holky na akce, kluci nechápou, proč by měli dělat něco navíc. Až přijedu domů, podívám se na data, jak moc tomu odpovídají záznamy počtu mladých vysokoškoláků mužů a žen, jestli je nějaký rozdíl ve volební účasti a tak.
Další možností je, že jsou holky více dospělé. Samy to několikrát zmínily a já rozhodně potvrzuji. Řídí auta, chodí s o dost staršími kluky, mají jasno, co chtějí v životě dělat a kam směřují. Uprostřed jednoho rozhovoru jsem měl dokonce nutkání holce odevzdat všechny své materiály i nahrávky a nechat jí výzkum dokončit za mne. Natolik byly její odpovědi zajímavé a ukazovaly porozumění celému tématu, které tu zkoumám.
Stejné to bylo v Brčku, kam jsme se v sobotu podívali na otočku. Vedoucí (holka) místní studentské organizace nám popisuje iniciativu, kterou s kamarády nedávno spustili. Od začátku covidu nemá jejich město připravený plán, co dělat, když by se musely zavřít školy. Pokud by přišla další vlna, pro studenty by to znamenalo, že se vrátí do naprostého chaos. Jehož výsledkem v minulosti bylo, že školu neměli vůbec.
Takže se to rozhodli změnit.
Už za sebou mají výzkum mezi učiteli, studenty a rodiči, kterých se ptali, jak by distanční výuka měla vypadat. S konkrétním plánem se teď chystají jít za politiky a požadovat, aby město přijalo plán pro "krizové situace" jakou je třeba pandemie. A aby byli studenti součástí příprav takového plánu.
Zkrátka skvělé a motivující.
Proč je Brčko a Tuzla skvělá
O Brčku jsem psal v předchozích příspěvcích. Teď jsem měl možnost ho poznat na vlastní kůži. Nachází se úplně na severu, co by kamenem (přes řeku) dohodil do Chorvatska. Na jihu sousedí s federací a z východu a západu s republikou. Přesto tu ale spolu etnika dobře vycházejí. Složitou situaci v Bosně připomíná jen pohled na tu a tam zničený barák z války. I tak je ale centrum města nádherné, se svým rakousko-uherským vibem se tu člověk cítí jako doma. (jenom kdyby ta hraniční řeka s Chorvatskem tak moc nesmrděla).
Tuzla je na tom stejně. Rakousko-uherský vibe a žádné etnické problémy. Oproti Brčku však Tuzla připomíná párty město. Centrum je plné parádních barů a hospod, které jsou hned vedle stěn posprejovaných dost arty grafity. Jen vyhořelá budova vlády Tuzlanského kantonu po protestech v roce 2014 upozorňuje, že se člověk nachází v Bosně.
V dalších dnech se přesouváme na východ do Republiky Srpska. Ta je často označována za velice nacionalistickou.
Tak uvidíme.
Scrolujte ještě dolů, naházel jsem tam zase spoustu fotek. Hezky den po dni. Ať je v tom pořádek.
Zase napíšu
Michal
Kdo by se neustále díval, jestli se tu neobjevilo něco nového?
Já určitě ne.
Proto mám mailing list. Každou důležitou novinku pošlu.
Den po dni - ve fotkách
Pátek 10.9.
Sobota 11. 9.
Neděle 12.9
Kdo by se neustále díval, jestli se tu neobjevilo něco nového?
Já určitě ne.
Proto mám mailing list. Každou důležitou novinku pošlu.
Nejnovější příspěvky
Za možnost celou cestu podniknout vděčím Univerzitě Karlově. Mockrát díky.
Text & foto Michal Ostrý