Jsem v Bosně! Výzkum může začít, ale nejdřív si koupím Cocktu

Datum

5. září 2021

Mám za sebou 3 rozhovory, 21 640 přepsaných slov a jednu oslavu narozenin. První zjištění, které si z těch pár dnů odnáším je, že být aktivní, snažit se jako mladý něco změnit a užívat si život s přáteli - je v Bosně v podstatě jedno a to samé. Mnohem víc, než jak to znám z ČR.

Fotka z komunistického domu Zvezda ve městě Visoko. Tuto místnost se snaží udržovat jedna místní skupinka studentů dostupnou pro všechny

S Omarem 1. 9. v Sarajevu.

Zápas s bakalářkou začíná: kolo první

Participací mládeže na Balkáně jsem se začal zabývat na začátku roku 2020. To se mi v hlavě urodilo rozhodnutí, že napíšu do školy seminárku o středoškolských studentských organizacích v Bosně, Srbsku, Kosovu, Černé Hoře a Severní Makedonii. Online jsem se spojil s několika alumni těchto organizací a ptal se jich, jaké to je, snažit se něco jako mladý změnit v zemích, které … no, které zkrátka ne vždy tak moc fungují.

Školní knihy jsou v Bosně hodně drahé, proto se na začátku nového školního roku vyrojí na ulicích překupníci knih z druhé ruky.

Na Karlově Univerzitě studuji distančně. Letní semestr 2020 jsem však byl o něco více vzdálený než obvykle. A ne kvůli pandemii. Strávil jsem ho totiž na Erasmu ve Švédsku. I proto mne v červnu poměrně zaskočil termín volby vedoucího a tématu bakalářky, což se na dálku nedělá příliš snadno. Nicméně po odevzdání seminárky o participaci mládeže na Balkáně mi zůstalo mnoho nezodpovězených otázek, takže se jen nabízelo, abych téma rozvedl. Popravdě taky už nebylo moc času vymýšlet něco jiného.

Měsíční ukazatel pokroku na bakalářské práci, který si vedu vedle poznámek na počítači. Měsíční, protože je vytvořený z emoji měsíce. Je v angličtině, protože celou bakalářku píšu v angličtině.

Kolo druhé: Podzimní problémy a hrozba vyhození ze školy

Zimní semestr 2020 jsem měl původně strávit na druhém Erasmu v Londýně na University College London (UCL), ale pandemická opatření v ČR a Británii mne místo toho na několik měsíců připoutala k počítači u mne doma v pokoji. To mi sice ušetřilo hodně peněz (ubytování v Londýně vyjde přinejmenším na 200 liber - za týden!), ale zároveň sebralo hodně motivace k jakémukoliv studiu.

Jeden předmět jsem nesplnil vůbec a málem jsem nesplnil i druhý, bez kterého bych na Karlovce nemohl pokračovat. A s bakalářkou jsem sice nějaký čas trávil, ale pokrok se nedostavil. Měl jsem mít hotovou celou první kapitolu, místo toho jsem tolikrát upravoval zaměření, až jsem se dopracoval k tomu, že nevím, co vůbec chci zkoumat.

S koncem zimního semestru 2020/2021 bylo jasné, že na konci třeťáku, tedy v červnu 2021, bakalářku mít hotovou nebudu.

Citát "Ja sam Sarajka!" od Madeleine Albright na jednom z pomníků v Sarajevu.

Kolo třetí: zlom

Zlom přišel až v dubnu 2021, kdy mi konzultace s profesory na UCL dala nový směr. Vedoucí (se kterým jsem se dodnes stále osobně neviděl) mne také postrčil k možnosti uskutečnit výzkum v terénu a přihlásit se o grant. A po apelech ze všech stran jsem práci také konkretizoval a zaměřil se pouze na jednu balkánskou zemi. Zde byla volba naštěstí jednoduchá.

Bosna je fascinující země. Z Jugoslávských válek zažila to nejhorší a výsledný Daytonský mír ji zanechal ve velmi složité situaci.

Nepochopitelná složitost Bosny

Ve zkratce.

V Bosně se potkávají 3 etnika: asi 1.7 mil Bosňáků, kteří jsou muslimové a dnes žijí převážně ve federaci Bosna a Hercegovina. Potom asi 1 mil bosenských Srbů, kteří žijí převážně v Republika Srpska a jsou pravoslavnými křesťany. A asi 0.5 milionu katolických bosenských Chorvatů, kteří žijí převážně u hranic s Chorvatskem a na jihu v Hercegovině.

Teď se ptáte. Počkat, co je to ta federace? A Srbsko je přeci vlastní země a co je to teda vlastně ta Hercegovina?

Takže. Hercegovina je geografická oblast na jihu. Srbsko je země na Balkáně s hlavním městem Bělehradem. To nemá s Bosnou (zemí) nic společného. Ale Srpsko (s P) je jedna ze samostatných entit v Bosně a Hercegovině. Aby se to nepletlo, tak druhou samostatnou entitou je Federace Bosna a Hercegovina. Ta sama se skládá z 10 kantonů, které mají vysokou samostatnost. No a pak je tu ještě distrikt Brčko, který se vlastně spravuje sám. Ale jeho existenci nechápou někdy ani místní. Tak o tom mluvit nebudu.

Výsledkem je země se 14 parlamenty, 3+2 prezidenty a fakt hodně ministry.

Obraz, který nakreslila sestra jednoho z mých respondentů. Jsou na něm 3 prezidenti Bosny a Hercegoviny.

🇧🇦

V zemi Bosna a Hercegovina

Jeden prezident s viceprezidentem a ministry, pro republiku a federaci zvlášť,

Jelikož spolu by se mohli pohádat.

Deset parlamentů a dalších spoustu ministrů pro 10 kantonů,

Aby každý z nich mohl sloužit etniku svému.

Tři prezidenti pro každé jedno etnikum, kteří shodnout by se měli,

Ale to by se podařilo, jenom kdyby chtěli.

Jeden parlament pro celou zemi se dvěma komorami, spolu s ministry pro celou zemi.

Jeden temný pán, který jim všem vládne, do temnoty přivede a sváže - tak ten tu není

ale

Ještě je tu Vysoký představitel OSN pro Bosnu a Hercegovinu, který se stará o naplnění Daytonské smlouvy a má docela silné pravomoci.

Toto video politické uspořádání docela dobře (a vtipně) vysvětluje

Bosna je ... plná kontrastů

Člověk to vidí na Balkáně na každém kroku. Některé věci fungují perfektně. V jednom autobuse člověk zaplatí za MHD jedním přiložením kreditky k snímači při vstupu do autobusu. O něco později ale (sotva) přijede autobus bez karosérie přes motor, co mohl jezdit v ČR roce 1970. Na Balkán často míří staré autobusy a tramvaje od nás a dalších zemí. V Sarajevu je takto běžné potkat staré Tatra tramvaje známé z Prahy, kterým se ale ani nezavírají dveře. Pak ale taky zbrusu nové vozy, které mohou být zaplacené třeba Čínou v rámci iniciativy Pás a stezka.

Čtvrť Ciglane v Sarajevu. Cigla je boseňsky cihla, překvapivě.

S budovami je to stejné. Člověk se prochází centrem Sarajeva a na některých budovách vidí 20 let staré díry způsobené odstřelováním z moždířů. Hned vedle je ale nový hotel a naproti dům v Rakousko-uherském stylu, který by mohl stát klidně v centru Prahy nebo Vídně.

Den po dni - ve fotkách

Na sarajevské letiště dosedlo mé letadlo ve středu 1.9. O pár minut později mne vyzvedl Omar, který žije v Bosně a následující tři týdny mi bude pomáhat.

Letiště v Sarajevu vypadá po dvou letech stále stejně. Nedostavěně.

Cockta, první věc, kterou jsem si koupil. Jedná se o balkánskou obdobu Kofoly, ale podle mne lepší.

Bankovky mají dvě verze. Jedna pro republiku, druhá pro federaci.

Během čtvrtka 2.9. jsem stihl dva rozhovory a navštívil kancelář jedné mládežnické organizace. V pátek jsme se pak s Omarem přesunuli do města Visoko, které je asi hodinu od Sarajeva. Snažím se setkat s mladými napříč celou zemí, z větších i malých měst, z federace i republiky, tak abych pokryl co největší možné spektrum perspektiv.

Na fotce boseňské pyramidy u města Visoko. Omar říká, že pyramidy léčí. Což je narážka na vědce Semira Osmanagiće, který věří, že je postavila pravěká civilizace.

Z pyramid se však poměrně úspěšně podařilo udělat turistickou destinaci.

Nálepky nebo posprejované zdi s odkazy na OSN jdou najít v Bosně skoro všude. Tady třeba při procházení jednou domácí dílnou ve městě Visoko.

Tvorba umělce zachycující vzpomínku na genocidu v Srebrenici

Omar s dalším klukem z Visocké skupinky

Místnost mladých z města Visoko

První zjištění, které si z těch pár dnů v Bosně odnáším je, že být aktivní, snažit se jako mladý něco změnit a trávit čas s přáteli - je v Bosně v podstatě jedno a to samé. Mnohem víc, než jak to znám z Čech. V pátek večer jsem byl pozvaný na oslavu narozenin, do které se prakticky plynule přešlo ze zařizování festivalu. A v sobotu zase na koncert. Toto pozvání jsem již ale odmítl. Další dny se bohužel samy nenaplánují, ani rozhovory se bohužel samy nepřepíšou. V neděli mám také workshop pro jednu místní organizaci, které tak oplácím pomoc s organizací.

V dalším týdnu se chystám do Mostaru a Tuzly. Mám naplánováno také mnohem více rozhovorů.

Ozvu se, jak s tím vším zápasím.... ali prvo ću kupiti Cocktu!

Michal